Historie plemene


Tři rasy (bruselský grifonek, belgický grifonek a brabantík) všechny pocházejí z hrubosrstého psa nazývaného " Smousje ", který pochází z oblasti Bruselu. Již ve středověku žili ve chlévech a ve stájích po celé Evropě, lovili myši a dávili krysy. Sedíce na kozlíku doprovázeli své pány při jejich putování od města k městu, od vsnice k vesnici, a horlivě upozorňovali ne cokoli podezřelého. S horníky se ochotně spouštěli do podzemí, aby jim tam dělali veselou společnost, ale především aby zavčas upozornili na případný únik jedovatých plynů. Tak to byli předci grifonků. Byli to pejskové většinou středního vzrůstu, robusní, ježatí a rázní.

Menší jedinci s kratším čenichem byli vybíráni a dále kříženi s malými společenskými plemeny. V 19. století byl křížen rubínový King Charles Spaniel s mopsem. Tak bylo dosaženo krátké černé srsti a upevnění současného typu plemene. V roce 1883 byl první bruselský grifonek registrován v L.O.S.H. (The St. Hubert stud book) byli to Topsy (L.O.S.H. nr. 163) a Foxine (L.O.S.H. nr. 164). Okolo roku 1900 byli velmi oblíbení i ve vyšších vrstvách společnosti. V maličkých psících nalezla zalíbení královna Marie - Henrita. Královský zájem učinil z vlastnictví plemene prestižní záležitost a zajistil jeho rozšíření i mimo území Belgie. Několik grifonků bylo importováno do Anglie a před koncem 19. století se objevili v USA.


1. světová válka přerušila slibný vývoj o chov grifonků v Evropě. Zájem o plemeno se už nikdy nepodařilo do takové míry obnovit a po celém světě zůstal chov plemene poměrně úzkému okruhu věrných.


Do nedávna jsme se domnívali, že první grifonci přišli do Čech až v osmdesátých letech. Výzkumem starých kynologických časopisů v Moravské zemské knihovně v Brně a v Národní knihovně v Praze jsme zjistili, že grifonci byli u nás rozšířeni nejen za první republiky, ale ještě před vznikem Československa. Již v r.1903 v časopise Svět zvířat se dozvídáme, že nastává velká obliba tzv.dámských psíčků, jenž se prezentovali na zemské výstavě v Praze. Grifonky vidíme v těchto letech 1903-1904 často na obrázcích, takže lze předpokládat, že jsou sice vzácní, drazí, ale oblíbení. V jedné inzerci je grifonek nabízen za 700 korun. Autor vzpomíná výstavu pro malé liliputánské psíčky v Berlíně. Výstava se setkala s nebývalou odezvou a kralovali na ní právě grifonci.

Z první světové války máme zprávu o tom, že Antonín Dítě, známý kynolog a organizátor výstav, chovatel kolií, dovozce prvého hnědého dobrmana do Čech, choval krysaříky, malé knírače a grifonky. Stopy po jeho odchovech jsme ovšem žádné nenašli. Až zpráva z r.1925 říká, že pan Jan Pátek, lesník z Brna, dovezl bruselského grifonka z Německa, Mettu Romerthurm, která byla dlouho jediným grifonkem v Čechách. V r.1928 navštívil prezident T.Garrigue Masaryk kněžnu Schwarzenbergovou na Orlíku a zde se setkal s bruselskými grifonky. V r.1932 jsou zaregistrovány chovatelské stanice s českými názvy a to pod číslem 58 Z Obory, majitelka paní Eleonora Kinská z Prahy a č.59 Z Peček, majitelkou je paní Hrubá, velkostatek Červené Pečky. O těchto stanicích je zmínka i v dalších letech a jejich chov grifonků byl úspěšný. Po druhé světové válce mizí krysaříci, opičí pinči i grifonci. Jejich úspěšný návrat začíná až v osmdesátých letech dovozem prvé bruselské fenky Debby von Lustigen Kleeblatt. Tu dovezl František Pěnička z Německa. Zásluhou paní Heerkens z Holandska byla tato fenka nakryta v Holandsku Idem von Heerschuur. Od této známé chovatelky byl dovezen i první krycí pejsek, belgický grifonek Nikkie von Heerschuur. Pro úspěšný chov by to samozřejmě nestačilo a tak pro celý český chov bylo významné seznámení s chovatelskou stanicí pana den Ottera a Hanse Bleekera vd.Platte Belskes. Odtud přišel červený brabantík Grolleke, který významně ovlivnil chov svou krásnou červenou barvou.

František Pěnička pak dovezl další fenečku Valiseke a ze Švédska přišla brabantice black and tan Ratcatchers Elektra. Úspěšně do chovu zasáhl i další brabantík Napoleon Leo Belgicus, z chovatelské stanice, jenž je pokračovatelkou vd.Platte Belskes. František Pěnička koupil ještě černého brabantíka Isidora du Clos de l ancienne fermea jeho nevlastní sestra patřila paní Aleně Hruškové. Tato fena bohužel po porodu uhynula a zůstal po ní krásný pejsek brabantík black and tan Bohouš od Vlčího pramene.


V poslední době přibylo do našeho chovu několik dalších importovaných jedinců což posiluje rozvoj českého chovu


FCI - Standard (05 .03. 2003)

Web design by Landar